Reklama
 
Blog | Petr Olmer

Osmašedesátníci

Vím přesně, kdy jsem začal tloustnout. Začínal podzim 2003 a z mého předsevzetí "budu do práce jezdit na kole" mě vyléčil vytrvalý déšť. Koupil jsem si auto.

Zpět do současnosti – auto jsem dávno prodal, ale srazit svoji hmotnost zpátky na 68 kg se mi už nepodařilo.

Odpovědí na rostoucí břich je pohyb! První ranní běh je strašlivá zkušenost, ale už druhý den se mi to líbí, a pak je to pořád krásné, až do prvního zranění. Ale zlomit se nenechám, i když občas je to opruz.

A pak najednou konec. Přestěhoval jsem se a už nikdy běhat nezačal.

Reklama

A klidně by to tak mohlo zůstat, kdybych se způsobem, který si už vlastně nepamatuju (a i kdybych si pamatoval, stejně bych se divil), tak nějak skoro přihlásil na půlmaraton.

Já, který nikdy neuběhl víc než tři kilometry!

Šel jsem na to ovšem zodpovědně – koupil jsem si příručku. Poctivě jsem si ji přečetl a založil ji do knihovny s tím, že si snad bradavky přelepovat nebudu muset.

Ale teď je snad načase příručku opět vytáhnout. Je zima a hnusně, a tedy optimální čas začít se hýbat. Běh je již za dvanáct týdnů!

A tak jsem tedy dnes šel do práce pěšky. Co ale zítra? Kdožpak ví…