Moje prababička, poslední katolička ze sudeťácké větve mé rodiny, mi před lety vyprávěla příběh, který mi v paměti zapadl kamsi hluboko a jen občas se připomíná. Naposledy teď, když MF Dnes zveřejnila článek Temné léto 1945 v Postoloprtech a Ústí (nemá permalink, tedy neodkazuji a raději cituji):
Tragické masakry sudetských Němců patří k nejtemnějším kapitolám
novodobé české historie. Dějišť bylo více a někde Češi zavraždili
stovky nevinných lidí. […]Největší
masakry se staly v Postoloprtech, Ústí nad Labem a Moštěnicích u
Přerova. […] V Ústí začali Češi házet Němce do Labe z mostu a střílet po
výbuchu muničního skladu v nedalekém Krásném Březně. […]Téměř osm set Němců [v
Postoloprtech] skončilo nejčastěji ranou do zátylku v hromadných
hrobech, které si předtím museli sami vykopat. Jejich předchozí
politické sympatie nebo angažmá v nacistických organizacích přitom
velkou roli nehrály.
V Chomutově a širokém okolí se prý dělo toto: Ještě před rozbřeskem, nevím však dne ani měsíce, byli Němci vytáhnuti ze svých domů a nahnáni na chomutovský stadion. Údajně až z Nové Vsi, která je od Chomutova 30 km daleko.
Kdo snad měl na sobě pyjamas, musel se svléknout. Nazí Němci byli omotáni filmovými negativy a zapáleni.
Nepíšu to v trpném rodě schválně, samo mi to tak vyšlo. Snad abych nemusel přemýšlet nad tím, kdo je zapálil.
V chomutovské historii se o tom nedočtete. Možná si to prababička vymyslela.
Možná ne.