Děti měly nakreslit, jak to vypadá u nich doma. Vítek chvíli ohryzával tužku (fuj, to se nedělá, Vítku!) a pak nakreslil obrázek, nad kterým (tehdy ještě) souška učitelka dumala. Trápila se.
Vítek skončil u psychologa.
Co bylo na obrázku? Ve velkém obdélníku byla u jedné strany postel, na které ležel Vítek, a na opačném konci papíru byl tatínek dívající se na televizi.
Dysfunkční rodina. Otec tráví čas jen u televize, Vítek si k němu neumí najít cestu (ta vzdálenost mezi nimi!), matka dokonce vůbec není znázorněna!
Řekni, Vítku, bijí tě?
Falešné, zlé nedorozumění.
Vítek, tehdy ještě technický typ, totiž nakreslil půdorys. Obývák s televizí na západní straně, svůj pokojíček na východní – proto ta vzdálenost. A ta chybějící matka? Zrovna žehlila. To Vítek neuměl nakreslit, a tak ji raději vypustil.
Víc mi toho skřítci neřekli. Ale co, ponaučení už si asi domyslíte sami.