Tam venku je nebezpečný svět, plný zla, násilí, terorismu. Koukněte se do novin: bouračky, krádeže, vraždy. Všichni "oni" lžou a kradou – a nahánějí vám strach. Proto raději zůstaňte doma, dívejte se na televizi a objednávejte si věci z teleshoppingu. Svět je totiž čím dál nebezpečnější!
Nebo ne? Brian Dean tvrdí, že za posledních 150 let je míra zločinnosti v podstatě konstantní. A pokud věříme, že tam venku je nebezpečno, nutíme sami sebe žít v neustálém strachu.
E. F. Schumacher je přesvědčen, že strach je způsoben industriální společností, která je primárně založena na chamtivosti. Kdysi to byl smrtelný hřích, dnes status quo.
Fungujeme ve dvou módech: Pracujeme a konzumujeme. Vylezeme ze vrat továrny, jdeme do Tesca a vydělané peníze opět vrazíme do systému. Do pěti hodin jsme byli otroky, a teď jsme konečně svobodní. Reklamy nás přesvědčují, že jsme důležití, dospělí, a můžeme si dělat, co chceme. Třeba si něco koupit. Komerční svět s námi zachází jako s celebritami. Protože vy si to zasloužíte – přesně to říkají. Pochlebují a lísají se.
A moderní stát? Ve jménu Zdraví a Bezpečí vás straší a znervózňuje. Policie, kamery, daňová přiznání, zákony, ve kterých se ani zákonodárci nevyznají. Policii ve Velké Británii zavedl až v roce 1828 ministr vnitra Robert Peel. Tehdy se to bralo jako útok na osobní svobody. Dnes? Chráníme a pomáháme. Státní mašinerie chytá těžké kriminálníky a znepříjemňuje život ostatním zákony dodržujícím lidem, kterých je přitom milionkrát víc.
Zločin je špatný, ale nejen morálně špatný; je špatný kvůli tomu, že za každý spáchaný zločin jsme všichni desetinásobně potrestaní na osobních svobodách. I proto se pravý anarchista vyhýbá zločinu za každou cenu.
Děsíme se Orwellova Velkého bratra, a přitom už ho tu dávno máme – sleduje, kde jsme, komu voláme, co nakupujeme. Denně jsme natáčeni, odposloucháváni, někdo se nám přehrabuje v poště.
Takže – pokud máte strach, není to vaše chyba. Takový je systém. Systém vás udržuje v tom, že jste jen krůček od štěstí. Jeden obyčejný krůček – nové album U2, příspěvěk na charitu, lepší pojištění, jiná kreditka, skvělá dovolená, lepší práce, rychlejší auto… A přesto zůstáváte nespokojeni, stále a dokola zklamáni.
Infarkt neodálíte tím, že začnete jíst nějaké pilulky. Příčinou srdečního záchvatu je úzkostné srdce.
Proti strachu bojujte nečinností, nicneděláním. Doslova – nedělejte nic, flákejte se. Zapomeňte na starosti, plujte. A čtěte – ale ne noviny a časopisy, opravdové knihy. Nakrmte svou mysl.
Zahoďte noviny a televizi a jděte za svými přáteli. Pobavte se, upřímně se zasmějte. To se vám u televize nestane.
A jezděte na kole. Vykašlete se na ty zírající obličeje neznámých lidí v hromadné dopravě. Nasedněte na kolo nebo choďte pěšky a dívejte se kolem sebe. Dívejte se nahoru, na budovy, na oblohu, na stromy, na ptáky.
A nechoďte do fitness centra, do toho umělého, absurdního světa bez myšlenek.
A kupte si křídu, namalujte něco na chodník a čekejte, až to déšť spláchne.
A vařte marmeládu. A pijte víno. Radujte se a žijte.
___________________________
První ze série článků podle knihy Toma Hodgkinsona Manifest svobody.