Bohumil Doležal si ve svém článku Máme se dívat na svět indiánskýma očima? odpovídá, že nemáme a nemůžeme, protože existují jen jedny oči, lidské. Jde o hromadné lidské oběti Mayů v předkolumbovské Americe.
Bohumil Doležal říká, že "nemáme právo přistupovat k takovým věcem, jako jsou kruté zvyklosti mayské civilizace, jako k nějakému lokálnímu koloritu, […] nýbrž jako k něčemu, co se dít nemá a nesmí, a pokud se to děje, je
tomu třeba zabránit. Pokud to nejde jinak, tedy i násilnými prostředky.
A bez ohledu na to, zda si to dotčení přejí nebo ne. O tom nemůže být
spor."
Jsem přesvědčen, že o tom může, ba musí být spor.
Naprosto jednoznačně nesouhlasím s tím, co Bohumil Doležal dále píše: "Náš svět je nejen jiný, než svět Mayů. Náš svět je také lepší. Má mnoho
chyb a nedokonalostí, ale zásady, které jsme vzali za své, příkazy,
jimiž se řídíme a naše víra v to, co má být, stojí vysoko nad zásadami,
příkazy a vírou, jimiž se řídili staří Mayové. Máme právo a povinnost
je vnucovat těm, kteří je dosud nevzali za své, z jednoho prostého
důvodu: protože nevěříme, že ti lidé jsou zgruntu jiní než my; že to,
co je dobré pro nás, není dobré i pro ně."
To, že je náš svět lepší, si myslíme my. Abychom mohli srovnávat, potřebujeme nějakou metriku. Jenomže takovou metriku musí někdo stanovit. A dokud si ji budeme určovat my, neříká to nic o těch, co nejsou my. Říká to něco o nás.
Kdybychom tvrdili, že se štěstí měří v automobilech, tak je tedy naše dnešní civilizace šťastnější než dávná indiánská. A kdybychom říkali, že se zlo (jako opak dobra) měří v krvavých lidských obětech, pak tedy ano, náš svět je lepší než jejich.
Jenomže je to pořád naše lepší, naše metrika.
Co když si ale nějaká jiná civilizace myslí totéž, co my, ale o sobě? (A asi netřeba zdlouhavě argumentovat, že to není žádné nereálné what if.) Co když je v jejich metrice jejich svět lepší a jejich zásady stojí vysoko nad zásadami našimi?
Rozmyslete si to dobře – co uděláte, až vám kdosi neznámý začne třeba vyholovat obočí s odůvodněním, že má právo a povinnost vám to nutit, neboť nejste jiný než on; a co je dobré pro něj, je dobré i pro vás?
Myslíte si, že vyholené obočí svět nezlepší? Že je to úplný nesmysl? Z hlediska vaší metriky jistě. Ale máme všichni stejné metriky?
Baví nás snad všechny stejné věci? Usilujeme o ně stejnou měrou, stejnými prostředky? Ne.
Na určitých principech se ale jistě shodnete – s rodinou, s kolegy, s přáteli… Možná se na nich shodnete i s celým městem, státem, napříč Evropou.
Ale jednou narazíte na skupinu lidí, která bude mít odlišný názor. Vy trváte na tom, že A se dělat nebude, oni trvají na tom, že A se dělat bude. A kdo je silnější, bude ty druhé mlátit a zabíjet tak dlouho, dokud nevymřou nebo se nepodřídí.
Je to tak v pořádku? Vždycky? Nebo záleží na tom, jestli je to "A" porušování lidských práv nebo cucání bonbónů?
Lidská práva, to je přeci naše metrika. A jako taková neexistují, jsou jen naše.
Můžeme je prosazovat po celém světě, domluvou i násilím. Ale musíme počítat s tím, že až ti oni budou silnější než my, začnou si prosazovat svá lidská práva.
Chápu, že by je asi začali stejně prosazovat, dřív nebo později. Ale nedokážu říct, že mé metriky jsou lepší než jejich.
Stručně řečeno – čekám, až budu kuchnut.